V roce 2014 jsme se s přítelem rozhodli, že si pořídíme bulíčka, fenečku. Tenkrát jsem neměla ani ponětí o nějaké problematice množíren a i sám přítel tvrdil, že PP psa nepotřebujeme, že na výstavy chodit nebudeme. Neprotestovala jsem.
Na bazoš.cz jsme našli inzerát a hned volali. Pán co štěně prodával nám řekl, že zájemců má více a že na to spěchá. Tak jsme druhý den jeli. Mezi tím nám poslal fotky rodičů, kteří údajně PP mají. Na místě jsme oba rodiče viděli a k tomu další asi 3 plemena, která má v kotcích. Ano, ani to mi nepřišlo divné.
Malou Drie jsme si šťastni vezli domů, byla to naše láska. Byla malé 4 měsíční štěňátko, které bylo hravé a přátelské, ale pořád pila a počůrávala se. Vypila klidně i 5l vody denně. V říjnu 2014 si zacala čůrat do pelíšku, to už jsme letěli na vterinu, že asi není něco v pořádku. Tenkrát v Liberci, kde jsme byli na víkend. Tam nám po více jak dvou hodinách a různých testech řekli, že má pravděpodobně vrozenou vadu ledvin a že se jí v malém množství vytvářejí červené krvinky. Už tenkrát jí nedali moc naděje na dlouhý život.
Náš veterinář v Praze nám předepsal léky a dietu. V červnu 2015 jsme se rozešli a nastala střídavá péče. Do včerejšího dne bylo vše při starém, alespoň z mého pohledu. Dnes, když jsem si Drie brala, řekl mi, že už týden je špatná. Nechce žrát, má průjem a zvrací. Ale venku prý normálně běhá. Mně však přišla apatická a tak jsem s ní šla rovnou na veterinu. Nechtělo se jí vůbec jít. Vypadala unaveně a pořád jsem ji musela přemlouvat, motivovat, aby šla.
V roce a půl váží 14,4 kg.
Po testech mi řekli, že jed z ledvin se jí dostává do celého tělíčka. Dali mi léky na podporu chuti k jídlu, ale není jisté, že zaberou. Pokud ano, maximálně na měsíc. A i přes léky se vše vrátí.
Umírá...
zdroj : facebook