Novinky

Příběh Lentilky

Tímto příběhem bych Vás všechny chtěla varovat. Někteří už asi Lentilku znáte, ale i přesto bych vám chtěla napsat její smutný příběh.

Přes venčící skupinu na fb jsem se seznámila s osobou jménem Eliška Jaňourová. Dohodly jsme se tedy na procházce, a tak jsem poznala Lentilku. Poté jsme se začali více a více scházet a já jsem si Lentilku zamilovala. Postupem času jsem jí i začala hlídat. U Lentilky se v době cca jejích 9 měsíců projevila nemoc znavá BCC (borderčí kolaps), a proto Elišce byla v chovu k ničemu.

Začala na mě apelovat, jestli bych si ji nevzala, že u mě by se měla stejně lépe. Bohužel mi rodiče dalšího psa dovolit nechtěli. Věděla jsem, že když u nás nějaký čas pobude, tak mi ji dovolí. To samé jsem řekla i Elišce. Vymyslely jsme plán, že si ji na delší dobu nechám a tím bylo vyhráno. S Lentilkou jsem se tedy začala věnovat agility. O úspěchy jsem se dělila s Eliškou a také k ní velmi často docházela. Dalo by se říct, že jsme žili spokojený život.

V červenci 2014 jsem jako narozeninový dárek od Elišky Lentilku dostala. Nikdy nezapomenu na to, když mi položila její PP ( průkaz původu) a pas na stůl a řekla JE TVOJE! Bohužel jsem nepodepsala žádnou smlouvu o vlastnictví. Když už se u mě Lentilka zabydlela a neměla žádně zdravotní problémy (záchvaty), Eliška navrhla, že si na ní udělá vrh. Mě to jako dobrý nápad nepřišlo. V prosinci se Eliška odstěhovala a tím se náš vzájemný kontakt omezil. Jednoho dne se mi objevila na fb zpráva od Elišky, že si chce na Lentě udělat vrh a já jí na to napsala, že nesouhlasím. Tím začali rozepře. Krátce poté se u našeho baráku objevila a říkala mi, že chce s Lentou jen dojet na vyšetření očí a pak mi jí přiveze.

Tak začalo dlouhé přemlouvání a prosby, aby mi Lentilku vrátila, které trvaly několik měsíců. Poté jsme se tedy dohodly a já si pro Lentilku dojela. Všechno mi samozřejmě vyčetla. Ale za Lentilku, kterou jsem našla podvyživenou,špinavou a smutnou ve stáji, mi to stálo.

Když jsem si Lentilku přivezla domů, vše se začalo opakovat. Rozhodla jsem se Lentilku vykastrovat a tím jsem zřejmě rozpoutala mezi mnou a Eliškou válku. Překazila jsem jí tím její plány zbohatnout na štěňatech. Lentilku jsem měla jeden čas ukrytou u kamarádky, jelikož jsem věděla, že u mě není bezpečno. Když se situace trošku uklidnila, Lentilku jsem si přivezla domů. Po týdnu, když jsem byla Lentilku venčit stála Eliška schovaná za rohem našeho baráku s autem. Jelikož Lentilka byla bez vodítka, nebyla těžkou kořistí. Zavolala tedy: ,,Lentí'' naložila jí do auta a odjela... V tu chvíli se mi zhroutil celý svět.

Věnovala jsem všechnu svou energii,sílu i čas pro to abych Lentilku dostala zpět domů. Kontaktovali jsem i chovatelku a všechny kdo by nám mohl pomoct. Jenže další háček byl v tom, že Lentilka Jaňourové vlastně vůbec nepatřila. Bohužel jsme všichni byli na Jaňourovou krátcí a tak jsem se s těžkým srdcem rozhodla po pár měsících boj ukončit. Pořídila jsem si další fenku. Nebyl den, kdy bych na Lentilku nepomyslela. Po půl roce jsem se dala znovu do pátrání. Zjistila jsem, že Jaňourová prodala Lentilku do nejmenované rodiny. Tu jsme zkontaktovali a dozvěděli se konečný verdikt. Lentilka je po smrti, srazilo jí auto.

Tímto příběhem bych Vás všechny chtěla varovat před touto osobou, nejsem první člověk kterého oklamala. Absolutně nehledí na to jak se cítí člověk, natož zvíře. Její láska ke zvířatům je asi také falešná, když dokáže nakrýt fenu s rakovinou která při porodu málem zemřela, nebo mít po dvouleté kelpii už druhý vrh..

autor a foto: Terka Pálová