Novinky

Nechci přeplněné útulky a přeplněné inzerce psů, kterých se lidé zbavují, když jim začnou překážet. Nechci ani přeplněné inzerce psů bez PP, které lidi prodávají pro zisk a nehledí na zdraví psů. Nechci koukat, jak si sousedka trhá vlasy, že jí její Jack, co dostala jako dáreček, zničil půlku bytu a ona ho z nedostatku času dává pryč. A co už vůbec nechci, jsou množírny psů. Vůbec se mi nelíbí, co se děje lidem, kteří také nechtějí množírny a už vůbec to, že boj proti nim by se dal přirovnat k boji s větrnými mlýny. Já sama moc nezmůžu a tímto článkem bych Vás ráda aspoň na chvilku vtáhla do problematiky ohledně psů.

Je to už pár let, co jsem poprvé navštívila psí útulek. Jeli si tam vybrat pejska rodiče. Po tom co jsem jim vylétla z rodného hnízda i s mým pejskem. Zastesklo se jim po psí společnosti a tak se jelo do Pražského útulku. Byl to pro mě tenkrát otřesný zážitek. Bylo tam tolik krásných štěňat a my jsme si mohli odvézt jen jednoho jediného. Někteří se na Vás sápou skrz mříže, jiní se zase vystrašeně choulí v rohu. Po dlouhém bloumání mezi kotci jsme si nakonec jedno štěně vybrali a odvezli domů.

Od té chvíle jsem chtěla pomáhat a začala se zajímat o útulky. Velice mě zaskočil jejich rostoucí počet a pověst některých z nich. Za mě podporuji jedině organizaci, která je plně transparentní a když můžu, přidám ruku k dílu, ať už jde o dočasku pro psa, či natření okapů v útulku. Raději pošlu krmení, hračky či co je třeba než peníze. Ale takových pomocníků je docela dost. Někde až tolik, že z toho vesele profitují, až to není hezké. Ale co ještě není vůbec hezké, jsou množírny psů.

Poslední dobou se toto téma začalo více probírat v médiích, avšak málokdo ví, že náš stát tento pojem vlastně vůbec nezná, a proto tento problém ani nemůže řešit. Díky tomu se tu vesele rozrůstá psí mafie. Kdo ještě nezná pojem množírna, tak se jedná většinou o stodolu, sklep, ale třeba i byt, kde jsou na minimálním prostoru chovány až desítky fen. Tyto feny rodí každé hárání a jejich štěňata jsou pak prodávána v inzerci. Jelikož je velká poptávka po psech malých či módních plemen jako jsou čivava, jack russel nebo francouzský buldoček. Bohužel je to tak, že ten kdo má ve stodole či sklepě zavřených 30 fen, které mu během každého hárání rodí nemocná štěňata, je vlastně v pořádku. Krajská veterinární správa, která musí každé udání množírny prověřit, těmto ,, chovatelům ,, ještě vystaví papír, že má vše vlastně v pořádku. Další složka je finanční úřad. Jenže jak tyto prodeje prokázat? Inzeráty prodejce po prodání psů smaže. Pokud jde o podvodníka, většinou se mu už nedovoláte, v horším případě se ještě setkáte s vyhrožováním. Žádný doklad při koupi většinou nedostanete, maximálně očkovací průkaz. Přitom šikovný prodejce dokáže, jak se nedávno psalo v médiích, prodat štěňata až za sto tisíc korun za měsíc. Další, kdo by tyto případy mohl řešit, je PČR, a jak jsem se dozvěděla, dokonce aktuálně jeden takový případ řeší, a to dvě hromadné žaloby na překupnice psů z Prahy. Snad tento případ dobře dopadne a budou tyto ženy, z tohoto obchodování s nemocnými zvířaty, obžalované.

V květnu roku 2014 proběhla v senátu konference na téma stát a ochrana zvířat. Já se v politice nevyznám a moc jí nemusím, přeci jen mi jde více to natírání okapů a venčení psů, nicméně nějaké změny v zákonech se údajně chystají, ale to bude ještě na dlouho. Možná mezitím stihnou znovu zavést a zrušit poplatky u lékaře či opencard. Nejen já, ale i spousta dalších lidí navrhuje povinné čipování psů a jeden národní registr čipů. Prodej psů jedině čipovaných a na smlouvu. Zavedení zpřísnění pravidel v inzerci psů, aby tam nemohli inzerovat bez jména a čísla atd. Jen pro příklad. Díky povinnému čipování psů, by se lehce kontrolovaly poplatky za psy, a tím by do státní pokladny mohla přitéct spousta peněz, protože co si budeme povídat, spousta lidí za své psy neplatí.

Než nám, respektive psům, naši zákonodárci nadělí novely zákonů a vezmou vůbec pořádně v potaz slova množírna a překupník psů, nedá se vlastně dělat téměř nic. Je jen pár nadšenců, kteří nebojí jít do boje proti množírnám. Měla by být psí policie, kam by se lidé mohli obracet, a vše řešit. Je ale také potřeba velké osvěty v médiích. Je pořád velké spousty lidí, kteří si kupují módní plemena z míst, kde ani nevidí jejích maminku. Spousty těch, co si nechají od překupníků nabulíkovat pohádky, a pak doma zapláčou, když je jejich štěňátko nemocné nebo nedej bože zemře. A tak lidé často za pejska bez PP nechají u veterináře více, než kdyby si pořídili pejska s PP.